ČeMBA - Adventure víkend v Beskydech

Začátkem srpna se ČeMBA vydala objevovat polsko-slovensko-české pomezí. Zapomenutý kraj lákal všechny náruživé a dobrodružství chtivé bikery a i několik odvážných bikerek.

Čtvrteční příjezd byl poznamenán trochu zvláštní příjezdovou cestou, která velmi tvrdě prověřila některým čembistům motory, jiným podvozky a hrstce i svaly (to těm, kteří dorazili pomocí vlastních sil a trochy štěstí při vlakové dopravě). Na vrcholek kopce Girová se nicméně dostali všichni bez úrazu. Úrazu ovšem málem neušel hlavní organizátor, na kterého byli všichni dorazivší pěkně naštvaní. Navíc tím, že v celičké republice bylo ve čtvrtek nádherné počasí bez jediného mráčku, a jen v okolí Girové zdatně pršelo, se nálada stále nelepšila. Ale přecijen nepřijeli jsme na nedělní výlet na Kokořín, že... jak někdo trefně ohlásil, už příjezd byl prostě "Adventůre!" :)

Standa si své vroubky trošku odmazal díky včasně naraženému a dobře nachlazenému pivu, a ti nejtvrdší si vyjeli prohlédnout okolí Trojmezí, než dorazí zbytek osazenstva ČeMBA víkendu. Už první sjezd od chaty více než napověděl, kam se bude ubírat styl ježdění budoucích dní. Kameny létaly na všechny strany, kluzké kořeny a bahýnko jen doplňovaly sychravou atmosféru. I tak ale průzkum Trojmezí dopadl příjemně, i když se trochu zvrhl v odpoledně turistickou vyjížďku, zakončenou brutálním tlačením k chatě.

Páteční ráno kupodivu dokázalo všech cca 30 natěšených bikerů vstát včas a kolem osmé ranní už stepovali před úschovnou kol, aby se mohli pustit do příprav na dnešní velký den, poslední pomazání řetězů, finální prohlídky odpružených součástí, mapy, jídlo, pití a zloťáky a už se jelo!
Krásný sjezd do Bukovce a už tu byl první kopec, který po 16ti kilometrech nemilosrdně rozdělil naši jednostopou obec na dva tábory: na lemry a na chrty. Aneb na ty, kteří pojedou dlouhou trasu do Polska, a na ty, kteří zemi na severovýchodě jen "olíznou" (někteří olízli zem prakticky doslova - a to na obou frontách ;) )

Po neskutečném ježdění, dlouhých výjezdech a krutých sjezdech, technických pěšinkách po hřebenech i pod nimi, skvělých gastroorgiích na chatě Filipka pro skupinu pomalejších a pro totéž (jen bez toho dobrého jídla) pro rychlíky, skončil den. Někteří dojeli za světla, jiní bloudili tmou. Zdárně se však nakonec všichni našli a zapadli do spacáčků a peřin, aby spokojení a vyčerpaní upadli do komatu před dalším úžasným bikovým dnem.

V sobotu se kupodivu podařilo také vyrazit brzy, na pomyslný "start" se postavilo ještě více bikerů než den předtím. A kupodivu, přibylo i několik zástupkyň té krásnější části rodiny čembistů. Dnes už byla patrná únava na všech, kromě nově dorazivších, kteří plni elánu a svěžesti šroubovali tempo výjezdů i sjezdů a nutili ostatní, unavené životem, dostat ze sebe maximum.

Dlouhá trasa vedla po slezských hřebenech na naší straně, do oblasti bahnisek a dlouhých hřebenovek s krásnými výhledy, ti lenivější a unavenější vychytrale jen na hřebenovku nakoukli a pak se krásným zapomenutým chodníčkem v lese dohoupali až k úžasné občerstvovně, a pak s břichy plnými dobrot imitovali závodní zápal cestou zpět na chatu.

Rychlá skupina z dlouhé trasy se začala objevovat ne dlouho po posledních pomalících. Nadšené švitoření, propírání technických vymožeností na nových bicyklech, pověr a pomluv o té či oné novince ze včerejšího večera se nedostavilo. Zmoženi dívali se do svých půllitříků a hrnečků, šťastnější do talířů. Nejotrlejší se svalili u ohně a hledíce do plamenů rekapitulovali uplynulé dny - někteří nahlas, jiní v duchu.

Stroje tiše odpočívaly se svými novými šrámy: jedno s probržděnými destičkami při výjezdu, jedno se zrušenou přehazovačkou, další s kompletně povolenými CentrLocky (s hláškou "Hele, mě se točí kola, ale netočí se kotouče... to asi neni normální!"), hromada propíchaných duší čekala na zalepení až na doma, jiné s urvanými ventilky se opravy nedočkají vůbec...


A mám-li i já zrekapitulovat tuto akci, říkám za sebe i za další účastníky zájezdu: děkujeme. Nemělo to chybu.

Odkaz na kompletní fotogalerii z tohoto víkendu