Beskydy +  Kopřivnický drtič 7.8.2004

Dali jsme se na tuhle akci a spojili to i s dovolenou a tedyyy, tahle galerie bude trochu jinačí než ty předchozí:

První fotky:

 
Poslední ohlédnutí k domovu... Jako vejce vejci, co?? :))) A už u privátku mytí řetězu.
     
Privátek v popředí s Vižlíkem rozebraným. Změna pláště, zkrácení řetězu atd... V pátek 6.8. jsme dali lehkou prohlídku okolí a protažení ztuhlých končetin. Výhled. Dali jsme asi 20kilásků, a 500 vejškovejch a po pravdě, tady se ukázalo pražákům zač je toho kopec!
     

KOPŘIVNICKÝ DRTIČ:
Po pravdě, byl to muj první počin v kopcích, tady kolem Prahy je prakticky nemožný nastoupat tolik co v Beskydech. A hned v pátek jsme dojeli na prezentaci (Kopřivnice je neuvěřitelná - nemá ani navigační systém ... cedule "koupaliště" by byla vhodná... a to ani nemluvim o jediný orientační cedulce "CykloArt", která ukazovala do zákazu vjezdu). Tak, vskřísila jsem svého řidiče, aby ho i zítra v den D mohly chytat infarkty nad nelogičnosti Kopřivnice a vydali se pěšky k chatě s Romanem a prezentací. Super, pokecali jsme, naplánovali trasu. A hurá dom, spinkat a ráno v pět vstát, aby sme se dostali na start včas a předešli problémům s parkováním...

     
 
Nafoukání zadního pláště Vižlíka. Parkoviště lehce před 7mou hodinou ráno.  
     
 No a start pro nás znamenala 7:32 ráno... brrrr...
     
 
První kilometry jsme nestíhali fotit, ja měla co dělat svý nohy přemluvit na první kopec a někteří se už pokoušeli o krkolomný blbiny :) Já se směju, ale tohle je po dvou mrchách, který mě potkaly hned z čerstva. Jednou jsem se smekla a slitla skoro do potoka, podruhé zvolila špatnou techniku k výjezdu hliněnýho kopečka, ztratila rovnováhu a plácla sebou..  
 
 Na úpatí Pusteven to bylo ostrý...
     
Rohlík se salámem a upozornění na dřevařský vozidlo na trati. (tomu jsme se vyhli uskočením do propasti a držíce se feromonového lapače na kůrovce :) Já jedúúúú. Za tuhle fotku děkuju Romanovi z pořadatelského týmu, jediná na které jsme oba dva :) Díky!!!
     
První panoráma u sjezdovky. K druhému výhledu. To je můj vejškovej rekord.
     
Umírání. Razítkový bufet. Úspěšně sme si zajeli, děkujeme za to bajkerům co za to můžou, ale což, co je 45minut, že...
     
   
Vrchol zajížďky, ale vodáky zahřeje u srdce: MOHYLY, MOHYLY, MOHYLY!!!! :D    
 

Já neřekla že mi už v týhle době dávno nebrzdila přední brzda vůbec a zadní jen tak lehce... wow, byl to mazec. Pak sjezd na Martiňák z Pusteven, super, chvili drncání a pak asfaltka. Krásná jízda. Z Martiňáku k Mezivodí a pak na Bumbálku dle pořadatelského harmonogramu následovaly "dva kopečky", no, jet se to nedalo:

     
Rozcestník. Jeden z těch "kopečků" Trialisté by byli nadšení, já tohle fakt neumim, nebyly ani síly na zkoušení štěstí. ALE TO NENI VÝTKA!!! JSEM JEŠTĚ POŘÁD NADŠENÁ Z BÁJEČNÝHO ZÁŽITKU A TRASY!
     
Už jen kousek k Bumbálce!! A 3tí kontrole! Já toho začínám mít dost, přiznávám. Po výjezdu na Bumbálku nás kromě razítka měla čekat i tajná kontrola, bohužel, zabalili to dřív než jsme dojeli :(
 

Závěr k Drtiči: vzdali jsme pod nátlakem padajících kousků ledu a 3 bouřek které se potkaly právě na Bumbálce. Při čekání až přejde metelenice se dostavila šestá hodina večerní a bylo jasné, že těch 60km terénem ani 50 po silnici už nedojedem, tak jsme se připojili ke dvěma trosečnicím, pro které přijel kamarád a které nás s sebou laskavě vzaly. Suma sumárum: 52km najeto, 1750m převýšení. Jsem hrdá a strašně moc s těšíme s Habibem na příští rok, kdy hodláme dojet! Druhý pokus o Pustevny, tentokrát po silnici:

     
Jestli pojedete skrz Hutisko-Solanec, zajdete na návsi na banánovou zmrzlinu a na pečenou mořskou štiku, je to bašta!. Uf! Jede se ale dobře!
     
Ale je to nekonečný. Konečně nahoře. Habib na Pustevnách.
     
A Luka, jasně. Výhled na Frenštát! A kuk na Pustevny z dálky.
     
Habib na cestě k Radhošti. Luka u Radegasta. Habib u toho samého.
     
Juva, tam jsem nejela... Cyklomagistrála do Rožnova. Moje první tisícovka!
 
Několik posledních fotek:
     
Od Kopřivnice do Frenštátu. Panoráma... Tlačení po zelené na Lysou (ale ta tam nevedla a ani to zelená nebyla, prostě navigační omyl)
     
   
Výhled na Lysou, chtěli jsme. Já neměla bohužel sil a v půlce Habib zavelel zpětný chod, on ví, že se snažím nevzdávat a raději umřu než přiznat, že už nemůžu. Díky broučku!    
     

<< Svatý Ján

^ Fotogalerie 2004 ^

Slovinsko >>


© 2004-2010 Luka (Šíření textů či fotografií z těchto stránek je možné pouze se souhlasem autora!) | Aktualizace: 7:37 1.6.2011