Kopřivnický drtič 11.8.2007

Musím pochválit úžasnou akcičku... Už v pátek to začalo předzvěstí, která nám naznačila kam se letošní drtič bude ubírat: při přepravě z Prahy došlo k ohnutí patky přehazovačky Vižlíka. Po narovnání jsme spolu s Východočeskou bandou vyrazili v půl desáté do hospody na večeři, kde nám předhodili jídlo a v deset nás zkasírovali a prakticky vyhodili, že už zavíraj.

Ráno proběhlo celkem přijemně, až na parkovistě, které nějaký zdatný zemědělec posypal koňským hnojem (asi aby asfalt dobře rostl). Dojezd ke startu vtipně Habib zahájil nevycvaknutím s novými kufry ze starých pedálů a epesne "ulehnul" na bok. Start, první kopec... letos potkávam i lidi - wow! Výjezd na Ondřejník ukázal, že s mym pochroumanym kolenem je to horší, než si snažím namluvit. Šlapu jen levou nohou. Jupí, tajná kontrola. A potkáváme další drtiče, konkrétne TinkTinka, Hanze a spol. Bleskově se domlouváme a skupina 2nemocných frírajderů, jednoho fullisty, jedne slečny v plné síle, druhé šlapající jen jednou nohou a jejího zdatného doprovodu vyráží trochu jinudy rovnou na Pustevny.

Sjezd ze Skalky byl hodně zajímavej. Zjišťuji, že nejen že nejde jet, ani stát v pedálech, ale dokonce už nemůžu z kopce ani jít. Bruslím tedy levou tretrou v kamení a opírám se celou vahou o kolo. Kopec na Pustevny se mi nějakým zázrakem podařilo vyjet "přískoky".. 20m jízdy, 20m chůze, odpočinek, svačina v podobě lesních plodů. Z Pusteven to valíme po silnici, ale kluci si dali sjezdařskou trasičku (zelenou z Radhoště). Na singlíku do Ráztoky muj první - a jediný - pád. Šlapat jen jednou nohou a zkoušet manévrovat na namoklých kořenech statného pařezu se ukázalo jako špatný nápad. Leham si za Tinkova halekání "já to videl! Já to videl!" přimo na pařez... Hm, paráda, vycvakávam choré zbytky svého těla a potupně tlačím. Odhodlávám se k návratu po silnici.

Poslední kopec byl přiliš silné lákadlo dokázat si, že i jednou nohou to jde. Zjišťuji, že do kopce nemůžu už ani jít. Zatínam zuby a upínam sluch ku stadionu, nic.. jen zrychlující chrti kteří kolem mě tlači rychleji své oře než já mi naznačují, že už je to opravdu ten nejposlednější kopeček. Přehoupnutí přes vrchol, sjezd do cíle a hurááá!!!

Sumasumárum: 2 razítka, 60km, koleno ve fázi rozkladu, sedřená noha a na stehně ukázkový pěkně vyvedený bifťour... dojmy?? Jako každý rok: parádní, letos ještě umocněné tím, že to pro mě byl opravdu zdrcující drtič.. takže hurá hurá, a příští rok zas!

Kámen úrazu se řídí na start	První loučka	Pohled ze stoupání na Ondřejník
A tajná na Ondřejníku. Potkali jsme Tinka a spol. a vydali se s nimi	Odpočinek a svačina na Skalce	Hanz a Luka, debata o bolavých kolenech
Sjezd ze skalky - tedy jeho mírnější část	Tinkovi to jednou sjet nestačí	Hupíííky!
Hanzův polet	Tink o něco níž.	Vyloženě se kluci vyřádili
:)	Mlha, že by se dala krájet...y	Tink a Bublik, jedna portrétní
Šesti defekt a nabořenej ráfek..	V mechu a kapradí, aneb vytlačení na Pustevn.	Stíhají nás přízraky v mlze
Jo, když je součástí kafě rum běžný	Neznámý chrt v posledním stoupání	Naše dívčí sekce na privátu :)
Zajímavost na dálnici