Vojenským
prostorem Ralsko 15.4.2007
Ráno v neděli jsme se rozhodovali mezi Ralskem
a Milešovkou. Vzhledem k tomu, že na severu je leckde ještě sníh,
a na kopce se ještě nedá ani pomyslet, tak vyhrálo Ralsko. Téměř
po roce se vracíme tedy na "místo činu".
Loni jsme se vydali po cyklotrasách, ale letos
jsme se poučili z předchozích chyb, a znalecky vletěli do lesa,
kde jsme si to náramně užívali. Taková jedna velká polobikroska
to je. Tak jsme si hráli na hupíkách, singlíkách, semtam museli
objet nějaký ten padlý strom. Někde uprostřed cesty jsme našli
pohádkový palouček se skálou a v ní jeskyni. Říkám si, že nebude
špatné ji prozkoumat... uhnula jsem na trávník a míjím schody
do zákopu, z povrchu viditelný jen když nad ním stojíte. Zařvala
jsem na Habiba ať tam nežuchne, a v tu chvíli vidím další jámu
a v ní lebky... očividně odpadkový "koš" pytláků :/
To mě odradilo i od zkoumání jeskyně. Třeba by tam nekterý ještě
mohl být. Smrad a mouchy nás doprovodily zpět k cestě. Následující
rozhodnutí jet na rozcestí tou nejhezčí cestou mě pěkně prověřilo,
jelikož cestička byla z nádherného hlubokého písku, asi 2kilometry
srandy :)
Přímo z lesa jsme se ocitli na letišti v Hradčanech,
tam jsme pošpásovali s hangárama a jeli dál, kolem písečných přesypů
nádhernými terény v lesích, poslední písečný sjezd prověřil Habibovy
jezdecké kvality a neodolnost mých treter vůči sestupu příkrým
písečným svahem.
Hospoda nás nepotěšila, po hodině a půl čekání
jsem se já dočkala jídla, Habib nikoli. Vrácení peněz. Zlost,
že jsme dvě hodiny zbytečně seděli, nás odkázala na zpáteční cestu
po silnici, která nás mrzela, ale vzhledem k času, nutnosti dojet
domu a ještě poúdržbovat stroje byla rozumná.
Trasa:
doplním po konzultaci s mapou...
